Neohebná slova
Příslovce (adverbia)
Jak příslovce poznat
Naprostá většina příslovcí způsobu vznikla z adjektiv příponou
- -ē z adjektiv 1. a 2. deklinace (novus, a, um → novē; āter, ātra, ātrum → ātrē).
- -ō z adjektiv 1. a 2. deklinace (rārus, a, um → rārō; citus, a, um → cit-ō; sērus, a, um → sērō; falsus, a, um → falsō)
- -iter z adjektiv 3. deklinace (brevis, e → breviter; senex → seniter)
- -er z adjektiv 3. deklinace, jejichž kmen končí na -nt (patiēns → patienter)
Výjimky:
- bonus → bene
- audāx → audacter
- difficilis → difficiliter / difficulter / nōn facile
Někdy je užito akuzativu singuláru neutra adjektiva ve smyslu příslovce. Dochází k tomu zejména u těchto slov: multum (mnoho), cēterum (ostatně), prīmum (poprvé), facile (snadno), nimium (příliš).
Jako příslovce také slouží ustrnulé pády substantiv, např. (v nom.) vērum (vskutku), (v acc.) partim (zčásti), forās (ven), (v abl.) forte (náhodou), grātīs (zdarma), (v loc.) herī (včera), vesperī (večer), humī (na zemi), domī (doma).
Příslovci mohou být i předložky – post esse (být vzadu).
Stupňování
Komparativ příslovcí odpovídá komparativu adjektiv neuter. Superlativ příslovcí se tvoří připojením koncovky -ē ke kmeni superlativu adjektiv.
| Pozitiv | Komparativ | Superlativ |
|---|---|---|
| novē | novius | novissimē |
| breviter | brevius | brevissimē |
| patienter | patientius | patientissimē |
| Pozitiv | Komparativ | Superlativ |
|---|---|---|
| bene | melius | optimē |
| male | peius | pessimē |
| magnopere | magis | maximē |
| paulum | minus | minimē |
| prope | propius | proximē |
Adverbia od opisně stupňovaných adjektiv se stupňují také opisně s použitím magis a maximē.
Příklad: arduē – magis arduē – maximē arduē
Zájmenné příslovce
Po příslovcích quot (kolik), tot (tolik), aliquot (několik) je substantivum v nominativu jako podmět nebo v akuzativu jako předmět. V češtině je vždy v genitivu.
Příklady:
Quot hominēs, tot sententiae. (Kolik lidí, tolik názorů.)
Quot caelum stēllās, tot habet Rōma puellās. (Kolik obloha hvězd, tolik má Řím dívek.)
Výčet
Při výčtu se využívají postupně tato příslovce: prīmum (předně), deinde (za druhé, dále), tum (za třetí, potom), … dēnique nebo postrēmō (konečně).
Předložky
Latinské předložky se dělí na ty, které se pojí s akuzativem, a na ty, které se pojí s ablativem. Jenom in, sub a super se používají s akuzativem i ablativem.
- Předložky s akuzativem
- ad (k, u); adversus (proti); ante (před); apud (u); circum, circā (kolem, okolo); citrā, cis (z této strany, před); contrā (proti); ergā (k, vůči); extrā (vně, mimo); in (do, na); infrā (pod); inter (mezi); intrā (uvnitř); ob (pro); per (skrze, po); post (po); praeter (mimo, kromě); prope (blízko); propter (pro); secundum (podle, podél); sub (pod); super (nad); suprā (nad); trāns (přes, za); ultrā (z druhé strany, za)
- Předložky s ablativem
- ā, ab (od); cum (s); dē (o, z); ē, ex (z); in (v); prae (před, pro); prō (pro, za); sine (bez); sub (pod); super (nad)